Pondělí jsme věnovali návštěvám a práci v partnerských školách Karantaba a Kunting. Obě školy mají v novém nastavení 80 upravených kol, skládaných místními školáky.

Karantaba: školní cyklo mechanik Abdoulie. Šikovný chlap, táta rodiny, který je při školním projektu od roku 2014. Školní cyklo koordinátor Samba skvěle projekt vede. Díky těmto dvěma důležitým lidem a proškoleným dětem (uživatelům kol) projekt funguje. V provozu jsou všechna kola, dobře slouží i cyklo servisní stanice Ibombo, kterou v roce 2021 věnovali účastníci beach volejbalového turnaje Afrika Beach Open z Uherského Hradiště.

V Karantabě je to vždy milé, srdečné setkání. V blízkém spojení jsme i s menšími dětmi. S těmi se vzácný a hluboký vztah vytvořil při misích uplynulých dvou let, kdy jsme ve škole pobývali několik dní a s místními školáky skládali kola. I menší děti byly neustále s námi. Ve škole jsme i bydleli. Spali jsme venku, vedle tříd na zápraží pod stříškou.

Několika menším postiženým dětem jsme v této škole v loňském roce věnovali speciálně upravená kola i speciální tříkolky.

Při návštěvě školy v Karantabě jsme se potkali s místním obuvníkem ("gambijský Baťa"), panem Fodayem Tourayem, který vyrábí ručně nejen kožené boty, ale i jiné krásné a užitečné výrobky z kůže. Mnoho nám jich připravil pro partnery kolového projektu v ČR. Foday Touray je tátou dívky, která v loňském roce dostala kolo z projektu. Tím se mu tenkrát vyřešil pro něj obtížný, neřešitelný problém - jak bude jeho dcerka pokračovat ve studiu v nové, vzdálené škole.

Z Karantaby přejíždíme do školy ve vesnici Kunting.

Odpoledne trávíme ve škole Kunting. Škola, která byla historicky jedna z prvních čtyř škol v projektu. Od počátku je zde školním cyklo mechanikem Alfusainey Manneh, schopný a šikovný mechanik, který se učil cyklo opravám poprvé s námi při první předávce kol v roce 2013 v pobřežním městečku Gunjur, kde jsme před 10 lety s koly pro gambijské školáky začínali. Projekt od té doby zaznamenal ohromnou proměnu, stejně jako někteří mechanici při něm.

Ve škole se potkáváme jen s cyklo mechanikem Alfou, také několika učiteli a panem ředitelem. Školní koordinátor Alieu má nyní jiné radosti, účastní se na pobřeží své svatby. Ve škole potkáváme i děti, se kterými jsme loni a předloni skládali jejich kola.

Projekt v Kuntingu malinko kulhá. Jednu z parkovacích stanic zlikvidovali termiti, což je ale přirozený rozpad. Máme řešení: novější parkovací stanice jsme začali konstruovat se spodní kovovou konstrukcí, nadzemní dřevěnou část budou školáci pravidelně impregnovat vyjetým motorovým olejem.

Alfusainey obdržel zásobu náhradních dílů, zejména pro kola, která je potřebují okamžitě, aby se znovu rozjela. Další zásoba náhradních dílů již vydrží do konce školního roku (druhá půle července). Nejvíce potřeba jsou duše a pláště, sedla, dále řetězy i volnokolečka. Opravy brzd u starších kol již tolik neřešíme. Udržovat brzdy v provozu po dvou - třech letech je skutečně v místních podmínkách obtížné. Lze říct, že 90% kol v Gambii nemá funkční brzdy (u vozidel to bude podobné, včetně našeho auta). Na nová školní kola montujeme jen zadní brzdy, ale i ty rychle odchází. Zkoušíme i tzv. torpéda - protišlapací brzda v zadním náboji. Zkušební kola s torpédem fungují dobře. Ovšem jsou obtížnější na opravy pro místní mechaniky.

Z Kuntingu odjíždíme téměř za tmy. Jedeme zpět do 25 km vzdálené vesnice Manna, našeho zázemí. Zde až do půlnoci opravujeme s místními dětmi jejich kola. Děti jsou s námi až do konce. Některé děti přináší nebo spíše táhnou za sebou k opravě kola, která už ani jako kola nevypadají. Cosi jim chybí, některé části jsou deformované. Radost ze společného tvoření je však ohromná. Rozcházíme se s pocitem, že jsme některá kola znovu oživili.

Opět se potvrdilo, že kolo, pokud člověk tedy nemá příliš velká očekávání, může s dobrou péčí jezdit velmi velmi dlouho a je téměř nekonečněkrát opravitelné. I k tomu místní mechaniky vedeme.